Keňa, Brian a důkaz, že pomoc může měnit životy
Do Keni jsme neodjížděli s pocitem, že jedeme „zachraňovat svět“. Spíš s pokorou, zvědavostí a snahou pochopit, kde může mít pomoc skutečný a dlouhodobý smysl.
Nakonec jsme si ale odvezli mnohem víc, než jsme čekali.
Proč právě Keňa?
Za celou cestou stojí jeden velmi silný příběh.
Brian byl v minulosti podporován v rámci adopce na dálku Aničkou Pončíkovou, členkou správní rady Bonvolo, a Antonínem Bedřichem, ředitelem ústavu Bonvolo. Díky této podpoře mohl získat vzdělání a příležitost budovat svou budoucnost.
Dnes je z něj člověk, který sám mění své okolí k lepšímu.
Právě Brian byl tím, kdo pro nás jednotlivé školy, komunity a instituce vytipoval, vše zorganizoval a propojil nás s lidmi, ke kterým bychom se jako běžní návštěvníci nikdy nedostali. Díky němu jsme mohli navštívit i oblasti jako Likoni — místo s vysokou kriminalitou, chudobou a velmi těžkými životními podmínkami. Výmluvné bylo i to, že nás tam první oslovený řidič vůbec nechtěl odvézt. Právě podpora Briana jako místního průvodce a člověka, který prostředí dobře zná, byla v mnoha situacích naprosto klíčová.
A právě tam jsme viděli, jak velký dopad může mít pomoc jednoho člověka.
Možná totiž existuje mnohem víc „Brianů“. Lidí, kteří potřebují jen příležitost, podporu a někoho, kdo jim uvěří.
Školy, sirotčince i komunity, které se snaží změnit svou budoucnost
Během dvou týdnů jsme navštívili několik škol, komunitních projektů i sirotčinců.
V Nebas Children Centre v Likoni jsme poznali děti vyrůstající bez rodičů v prostředí poznamenaném chudobou, kriminalitou i dopady HIV/AIDS. Pomáhali jsme s malováním prostor, přivezli zásoby jídla i hračky a hlavně trávili čas s dětmi, které byly neuvěřitelně vděčné za každý projev pozornosti a blízkosti.
Navštívili jsme také školu WAA, která původně vznikla jako útočiště pro dívky utíkající před nucenými sňatky a raným mateřstvím. Dnes vzdělává téměř 750 dětí z velmi těžkých podmínek. Přestože škola funguje s minimální podporou státu, snaží se dětem nabídnout nejen vzdělání, ale i šanci na samostatnější budoucnost.
Silným zážitkem byla i návštěva Kwale School for the Mentally Handicapped. Škola pečuje o více než 200 dětí s mentálním i kombinovaným postižením. Přestože čelí vážným finančním problémům a minimální podpoře, funguje s obrovskou důstojností, respektem a lidskostí. Škola je navíc z velké části soběstačná — peče vlastní chléb, stará se o farmu a provozuje šicí i truhlářskou dílnu.
Velkou část cesty tvořila také environmentální témata.
V Denyeneye Primary School proběhla přednáška o znečištění oceánů, na kterou navázalo společné čištění pláže s místními dětmi. Během necelé hodiny jsme společně nasbírali téměř 150 kilogramů odpadu.
Navštívili jsme také komunitu Nuymba Sita Village Community, kde místní obyvatelé čistí pláže, vysazují mangrovy a věnují se pěstování mořských řas. Ty následně prodávají k dalšímu zpracování například pro kosmetický průmysl. Mangrovy zde přitom nehrají jen ekologickou roli — chrání pobřeží před erozí a pomáhají celému mořskému ekosystému.
Co jsme si odvezli
Během cesty jsme viděli spoustu těžkých věcí.
Ale mnohem silnější než samotná chudoba byla energie lidí, kteří se i v náročných podmínkách snaží aktivně měnit své okolí. Učitelé, kteří pomáhají dětem ze svého. Komunity, které přemýšlí nad budoucností oceánu. Lidé, kteří navzdory všemu neztratili chuť dělat dobré věci.
A právě to je možná největší důvod, proč podobné cesty mají smysl.
Ne proto, že někdo z Evropy přijede „pomáhat“. Ale protože díky nim vznikají vztahy, důvěra a konkrétní dlouhodobá spolupráce.
Z Keni jsme se vrátili s obrovskou pokorou, respektem a vděčností za všechny chvíle, které jsme mohli zažít.
A zároveň s pocitem, že tohle rozhodně nebyla poslední cesta. Už teď máme vytipované a rozpracované konkrétní projekty dlouhodobé spolupráce a podpory, které bychom chtěli společně dál rozvíjet.
Více fotek a příběhů z celé cesty
Další fotografie, videa a průběžné příspěvky z celé cesty najdete na našem Facebooku: